Dobrý den.
Chtěl bych znát další pravděpodobný vývoj při vystavení jaderné elektrárny Dukovany následujícímu vlivu nestability:
Přestože je oblast Vysočiny v seismicky klidné oblasti, jako východ USA, postihlo ji zemětřesení vyšší, než před pár dny východ USA a to ve výši 8,4 stupňů Richtera.
Následkem zemětřesení bylo:
- narušení hráze přehrady Dalešice a Mohelno a následné protržení obou hrází,
- významné popraskání zásobníků chladicí vody elektrárny,
- popraskání a fyzické přerušení přívodních potrubí okruhů cirkulace vody primárních a sekundárních okruhů reaktorů s výsledkem snížení možnosti chlazení reaktorů chladicím médiem na úrověň 0% během 15 minut zemětřesení. Kromě odpadnutí přívodních potrubí chladicích okruhů primáru a sekundáru by kontenment reaktorů narušen samotným zemětřesením nebyl.
Jaký by vypadal další scénář vývoje?
Prosím nepekulujte o pravděpodobnosti silného zemětřesení, to je čistě teoretická veličina mající opodstatnění pouze do takovéhoto zemětřesení.
Děkuji (Pavel Bártek - 26.8.2011)

Váš dotaz je opravdu velmi zavádějící a spekulativní. Odpověď proto prosím neberte jako názor odborníka ale jen jako filosofickou úvahu. Narušení Vám jmenovaných hrází nemá na bezpečnost elektrárny vliv z hlediska zaplavení, protože vodoteč je níže než samotná elektrárna. Stejně tak z hlediska odvodu tepla jsou dostatečné zásoby vody k odvodu tepla s podmínkou odstavení všech bloků a vychlazení. Havarijní systémy jsou projektovány tak aby mohly podat vodu nad i pod aktivní zónu takže by byly schopny podat vodu k chlazení aktivní zóny i v tomto stavu. I kdyby nastalo takové zemětřesení jak uvádíte, je vyloučeno že by okruhy přišly o všechna technologická potrubí, která umožňují podat chladicí vodu náhradní formou mimo oficielní projektovou funkci takže se do takové spekulace opravdu pustit nemohu. (Ing. Jiří Veselý - SÚJB)

Dobrý den.
Slyšela jsem,že el.Fukušimaje již opravena, nadále vyrábí elektrickou energii a žádná radiace již neuniká. Je topravda, a nebo mě v uvedeném článku lžou??
Děkuji (Eva - 22.8.2011)

Dobrý den. Zaprvé je nutno rozlišovat mezi dvěma elektrárnami v oblasti. Elektrárna Fukušima 1 (Dai-ichi) byla zasažena výrazně a její provoz již nebude obnoven, novější elektrárna Fukušima 2 (Dai-ni) byla postižena o mnoho méně a neexistuje nic zásadního, co by bránilo jejímu dalšímu provozu. Pokud se mám zaměřit na postiženější elektrárnu (Dai-ichi), pravdou je to, že došlo k tavení jaderného paliva a problémům s jeho chlazením. V současné sobě však se již bez problémů daří chladit, rozhodně není pravda, že by se chladící voda vařila a s ní unikala další aktivita z elektrárny. Není rovněž pravda, že by bylo natavené palivo v kapaném skupenství, monitorovaná teplota je všude několik desítek stupňů pod bodem varu vody. Probíhají práce spojené se zprovozňováním projektových systémů, plánují se práce spojené s vyvážkou a přepracováním poškozených palivových souborů z bazénů vyhořelého paliva, probíhá průzkum směrem k reaktorům.  Článek na portálu zvedavec.org je skutečně v mnoha ohledech lživý (a je i dost starý).   Informací kolem Fukušimské elektrárny je poměrně dost a žádná z nich ani náznakem neindikují černé scénáře, které se uvádějí v článku. (Mgr. Marek Bozenhard - SÚJB)

Dobrý den, na Fukushimu se řítí hurikán, má dorazit během zítřka. Bude tato jaderná havárie vážnější, než minulá? Co hrozí Evropě? Děkuji. (Alice Bendová - 19.7.2011)

Situaci v Japonsku a blížící se hurikán Ma-On pečlivě sledujeme společně i s IAEA a EK. Podle posledních informací se hurikán stáčí k Tichému oceánu. (Mgr. Barbora Havránková - SÚJB)

Dobrý den,
zajímalo by mne, zda našim JE hrozí nějaké reálné riziko v souvislosti s povodněmi a větrem (hurikán, orkán, tajfun...) a dále pak, kolikrát ročně v nich probíhají bezpečnostní cvičení.
Děkuji! (Hana Nejedlová - 10.5.2011)

Všem vnějším vlivům na naše jaderné elektrárny je věnována velká pozornost, všechna rizika jsou detailně analyzována a výsledky jsou součástí bezpečnostní dokumentace pro danou elektrárnu. Pro extrémní výpočtové zatížení klimatickými účinky je uvažována opakovatelnost výskytu jednou za 10 000 let. Uvažuje se zatížení od větru, sněhu, dešťových srážek a teploty. Klasické povodně vzhledem k umístění jak Dukovan tak Temelína nepřicházejí prakticky do úvahy. Havarijní cvičení se řídí legislativou, konkrétně např. vyhláškou SÚJB č. 318. Jednou ročně se provádí cvičení v rámci elektrárny, včetně ukrytí pracovníků, v souladu s havarijním plánem, jednou za tři roky je do cvičení zapojen i příslušný kraj (kraje). Od roku 2007 se povinně provádí každoročně také nácvik činností při black outu - přivedení elektrického napájení z úplně nezávislého zdroje (vodní elektrárny). (Ivan Tinka - EGP)

Dobrý den,
nebylo by vhodné vzhledem k tomu že EDU nemá kontejnment zrušit letecký provoz nad EDU v celé výšce, nejen do 3000m?.
Do 3km létají ultralighty a sportovní letadla, ale ta mají zákaz přitom by elktrárně témě neublížila, zato v 10km si vesele lítají Jumbo-jety jak na běžicím pásu. Srážka dvou letadel ve vzduchu není zase tak výjimečná věc, v ŘLP jsou taky jenom lidi. (HaryFotr - 12.4.2011)

Pro upřesnění: Zakázaný letový prostor kolem EDU je vymezen oblastí o poloměru 1,1 námořní míle (cca 2 km) a s výškou od země do 5000 stop (cca 1500 m). Kromě toho je chráněno širší okolí EDU prostorem vymezeným poloměrem 12 námořních mil (cca 22 km) s omezeným letovým provozem, jehož průlet je možný pouze při oboustranném radiovém spojení s příslušným stanovištěm řízení letového provozu (Brno nebo Náměšť). A ještě navíc, zakázaný letový  prostor kolem elektrárny leží celý v oblasti řízeného letového prostoru Náměšť s tím, že pravidla pro lety v řízených prostorech silně omezují pravděpodobnost náhodného narušení zakázaného letového prostoru EDU. Nehledě na tato, ale i řadu dalších omezení, kterými se letecká doprava obecně řídí, byly provedeny podrobné analýzy rizika pádu letadla na různé celky EDU a bylo prokázáno, že základní bezpečnostní funkce (spolehlivé odstavení a následné dochlazování) nebudou narušeny. Touto problematikou se zabývá rozsáhlá část bezpečnostní dokumentace pro JE Dukovany. (Ivan Tinka - EGP)

Jsou jaderné elektrárny v ČR dostatečně chráněny proti případným teroristickým útokům?
(např. výbuch v blízkosti reaktoru?) (Syrovátková - 2.5.2011)

Stručná odpověď je tato: ANO.
Proč?
Za prvé: protože budovy jaderných reaktorů  jsou velmi robustní železobetonové stavby, které není snadné narušit zvnějšku explozí nebo projektilem a poškodit tak klíčové technologické okruhy reaktoru.
Za druhé: na každé elektrárně jsou přijata přísná bezpečnostní opatření jak organizační, tak i technická, která omezují přístup nepovolaných osob do technologických prostor reaktoru.
Ochrana jaderných zařízení je v ČR upravena legislativně atomovým zákonem a jeho prováděcí vyhláškou. ČR je rovněž jedním ze signatářů Mezinárodní úmluvy o fyzické ochraně jaderných zařízení a jaderných materiálů, což jí zavazuje zabezpečit ochranu svých jaderných elektráren v souladu s mezinárodními pravidly a zavedenou praxí.
Konkrétní způsoby ochrany jaderných elektráren a přeprav jaderných materiálů podléhají utajení. (Ing. Miroslav Hrehor - ÚJV Řež)

Reaguji na dotaz JE a statistika z 18/04/2011 a vyjadřuji připomínky k odpovědi, zejména přirovnání havárie JE k hodu kostkou. U povodní je to srovnatelné pouze v případě, že má chování lidstva přímý vliv na vývoj počasí a nevychází se z předchozích statistik. Uváděna pravděpodobnost nehody v JE je jen částí pravděpodobnosti selhání určitého technického zařízení příp. jeho celku. Když srovnáme historicky mimořádné události v jaderných provozech, dojdeme k závěru, že k nehodám musí docházet daleko častěji a bez zbytečného svádění na lidský faktor či velikou vlnu. Třeba bude zanedlouho na některém dalším místě aktuální cílený útok, terorizmus, válečný stav, nebo něco úplně nového.
Takže na rovinu je zapotřebí se k tomu postavit čelem a neuvádět zbytečně mnoho devítek. I s tímto zvýšeným rizikem podporuji jadernou energetiku, protože vychází statisticky velmi příznivě oproti ostatním lidským činnostem - minimum postižených lidí a prakticky zanedbatelné poškozování životního prostředí. Závěrem chválím Váš přístup a otevřenost ve vztahu k veřejnosti. (Ivo Žižka - 20.4.2011)

Příklad s kostkou měl ukázat, jak zavádějící je výrok "pravděpodobnost velkého úniku 10-6 znamená, že se to stane jednou za 1 000 000 let". Jinak nelze popřít fakt, že tři velké havárie v jaderné energetice za 50 let její existence nekorespondují s očekáváním dle výsledku pravděpodobnostních analýz bezpečnosti.  Realita je asi taková, že 440 reaktorů odsloužilo souhrnně za dobu své existence cca  14 000 reaktor roků. Takže jedna velká havárie se vyskytuje každých cca 4600 reaktor roků. Při dnešním počtu cca 440 reaktorů je to zhruba každých 10 let.  To nás určitě nutí k zamyšlení jak dále jadernou energetiku udělat bezpečnější. (Ing. Miroslav Hrehor - ÚJV Řež)

Dobrý den, kdysi jsem četl, že v elektrárně Temelín je možné odstavit reaktor za 6 vteřin. Proč to nešlo v Japonsku? Co se tam pořád zahřívalo? Nebo tam neustále probíhalo štěpení, které nejde zastavit? Jakou dobu to štěpení může nekontrolovaně probíhat? Děkuji. (Pavel Jareš - 13.4.2011)

Reaktory byly bezpečně odstaveny i v elektrárně Fukushima, čímž se štěpení uranu zastavilo. Vyhořelé palivo nicméně dále produkuje tzv. zbytkové teplo vznikající radioaktivním rozpadem štěpných produktů (další podrobnosti byly uvedeny u jiných dotazů). (Ing. Vlastimil Juříček - CV Řež)

Jak je možné, že máme během 20 let dvě události stupně 7, když jsme neustále ujišťováni, že jaderné elektrárny mají bezpečnost 99,999999 procent, takže k takové události by mělo dojít nejvýše jednou za milion let? Jestliže jaderné elektrárny nemají bezpečnost 99,99999 procent, proč neexistují adekvátní technická opatření pro případ jejich selhání, která by zabránila masivnímu šíření radiace do prostředí v případě roztavení jádra reaktoru? (Pavel Sedlák - 12.4.2011)

Současná mezinárodní praxe definuje pro moderní jaderné elektrárny pravděpodobnost velkého úniku menší než 10^-6. Ke splnění této cílové hodnoty jsou tyto elektrárny vybaveny mnohonásobnými bezpečnostními systémy a soustavou bariér k zamezení úniku raioaktivních látek do ŽP, z nichž tu poslední představuje robustní kontejnment. Váš dotaz ale míří na samotnou podstatu těchto pravděpodobnostních kritérií bezpečnosti a jejich interpretaci. Pravděpodobnost 1/10⁶ nelze interperetovat tak, že k dané události "by mělo dojít nejvýše jednou za milion let". Touto interpretací se dopouštíte stejné chyby, jako kdybyste pravděpodobnost, že hodíte kostkou šestku (jež je číselně rovna 1/6) interpretoval slovy, že šestka může padnout nejvýše jednou ze 6-ti po sobě následujících hodů. O tom, že šestka může při šesti pokusech ve skutečnosti padnout i vícekrát po sobě nebo naopak ani jednou, se lze velmi snadno přesvědčit. Statistiku lze totiž aplikovat jenom na "statisticky významné četnosti/množiny". Pravděpodobnost 1/6 v daném případě znamená, že hodíte li kostkou např. 600 krát, bude se četnost šestek blížit číslu 100, hodíte - li 6000 krát, padne vám šestka cca 1000 krát, atd. Čím vyšší bude počet pokusů, tím více se bude četnost šestek blížit 1/6 těchto pokusů. (Ing. Miroslav Hrehor - ÚJV Řež)

Problém je v tom, že statistika není jistota. Jedná se o rozdíl mezi deterministickými a pravděpodobnostními jevy. Abychom se nepatlali s velkým množstvím devítek, zkusme se podívat na stoletou vodu. Při povodních před 9 lety jeden rozumný pán napsal: "Stoletá voda může přijít i dva roky po  sobě". Když si vezmeme interval 10000 let, měla by při ignorování statistiky přijít stokrát. Použijeme-li statistiku, dojdeme k výsledku, že s pravděpodobností zhruba  67% přijde 90 až 110 krát. Obávám se, že jsem Vás asi spíš zmátl, ale takový je výsledek při použití matematické statistiky. Na závěr a jenom mezi námi: Černobyl tolik devítek neměl. (Ing. Čeněk Svoboda, CSc. - CV Řež)

Na svém: rejpalek.blog.cz jsem dal řez budovou BWR. Jinak tam najdete i moji přednášku o koncepci energetiky v ČR, kterou jsem měl na Technické univerzitě v Liberci v květnu 2007 a pak ji katedra tepelných strojů převzala do učebního programu na další semestry. Také tam je větší článek o HTGR a jeho možných aplikacích. V roce 1900 jsem byl členem mezinárodní skupiny pro využití JE s HTGR. Proto jsem velmi zvědavý jak za těch 20 let postoupila snaha MAE o zvýšení inherentní bezpečnosti nových JE. Obávám se, že ve většině doporučení, zůstalo u proklamací a politici vše odsunuli stranou. S pozdravem Ing. Lubomír Koutný (Ing. L. Koutný - Radiožurnál 30.3.2011)

Vážený pane, přiznám se v úvodu, že jsem se HTGR reaktory nikdy detailně nezabýval a nejvíc informací, které mám, je založeno na návštěvě ve Forschungszentrum Julich, asi před 20 lety. V té době tam likvidovali funkční model HTGR reaktoru, na kterém delší dobu prováděli výzkum. Předmětem výzkumu bylo určení vyhoření paliva, což byly grafitové koule, uvnitř byl uran - nepamatuji si obohacení, mám nepříjemný pocit, že bylo vyšší než v VVVR. Nepředpokládala se odstávka a výměna, koule postupně vypadávaly ze zóny, proměřovalo se jejich vyhoření a buď se do zóny vracely, nebo vyměňovaly za čerstvé. Chlazení plynem.
Máte naprostou pravdu, že tento reaktor měl ojedinělou inherentní bezpečnost - odstavoval se přerušením chlazení. Bylo samozřejmě nutno zajistit, aby nedošlo k roztavení paliva dříve než zapracují zpětnovazební  teplotní koeficienty. To bylo zajištěno teplotou tavení -tuším cca 2600 stupňů a další charakteristikou, která tento typ reaktoru silně degradovala. Jednalo se o nízký specifický výkon zóny. Bohužel si přesně nepamatuji,  ale byl 15 až 25 krát nižší než VVER 440 ( a Temelín má ještě vyšší). Představte si, že navrhnete, aby místo jednoho reaktoru jich někde stálo 20 a budete tvrdit, že je to bezpečnější.  Kromě hrstky odborníků vás všichni sežerou. Je samozřejmé, že při teplotě chladiva 1000 - 1200 stupňů by byla vysoká energetická účinnost, bohužel turbina na tyto teploty je zatím problém.
Tento problém použitých materiálů se týká i vývoje reaktorů  IV. generace, ať je to vysokoteplotní plynem chlazený reaktor, nebo rychlý plynem chlazený reaktora jeví se jako největší omezení rozvoje těchto reaktorů- ďábel je v detailu. 
Nevím čemu říkáte bezproblémovost zadní strany palivového cyklu, palivo z reaktoru v Julichu je uskladněno ve skladu vyhořelého paliva v Gorlebenu.
Co se týče zásadního zvýšení inherentní bezpečnosti, tak to se zatím realizuje důslednou aplikací známých možností jako je gravitace, zpětná vazba, rozdíl tlaků, přirozená cirkulace.
Na těchto reaktorech se samozřejmě pracuje, plánuje se i kombinace výroby vodíku v HTGR, ale zatím je to vše na úrovni spíš teoretických projektů, kromě modulárního pebble bed (např. v JAR). Obecně jsou tyto projekty otevřené v různých zemích, problém jsou zpravidla finance a každý jde spíš již osvědčenou cestou PWR nebo BWR, kde je snaha o maximální zvýšení bezpečnosti. Zde ještě několik odkazů:

http://web.mit.edu/pebble-bed/

http://aris.iaea.org/ARIS/download.cgi?requested_doc=report&doc_id=70&type_of_output=pdf

http://www.iaea.org/inisnkm/nkm/aws/htgr/fulltext/29026679.pdf

http://www.iaea.org/inisnkm/nkm/aws/htgr/fulltext/htr2002_701.pdf

(Ing. Čeněk Svoboda, CSc. - CV Řež)